Archive for the ‘blog’ Category
Vítání občánků v Chodovské tvrzi
Dneska jsem byl s rodičema na vítání občánků. Dobře se tam spalo. Vzbudil jsem se až po řečnění, protože se rozdávali dárky. Mamka dostala kytku, ale já krásnýho plyšáka a taťka knížku. Zatím mi z ní ale nic nepřečetl. Hmm, ale prý jsou to pěkné pohádky.
Kočárek Teutonia s doplňky je opravdu super
Tak mi dneska v porodnici taťka řekl, že už mám doma postýlku, přebalovací pult a hromadu dalších věcí. Ale nejdůležitější věcí zůstává kočár. Po mnoha testech, hlavně rodičů, padla volba na značku Teutonia a konkrétně Teutonia Spirit. Je to tříkolka, trojkombinace, takže mám vystaráno od převozu z porodnice v parádní autosedačce až po sportovní kočárek na balení slečen.
|
update 30.7.2010
kočárek už nějaký pátek nakupuju a je opravdy vynikající. Sporťák jsem ještě neviděl, je ve sklepě, ale zbytek úžasný. Barva se nešpiní a vůbec všechno dobře odolává. Občas sice někde trochu narazíme či o něco zadrhnem, ale vše pěkně sedí. Máme za sebou hrboly, štěrk a další lehčí terény a vždy bez problémů. Uvidíme jak půjdou kočárky schody, zvlášť ty co nás čekají po přestěhování.
Měsíc života a můj první dárek – houpačka
Tak dneska je mi měsíc. Jsem už velkej a krásnej. Aspoň to teda všichni říkají. Rodiče mi asi chtěli udělat radost a tak mi tento den neudělali ani nic sádrovýho či něco pokrokového, ale navíc jsem dostal dárek. Moc pěknej dárek. Je to houpačka, má spousty vychytávek, ale i kolotoč a spoustu muziky.
Taťka ji během chvilky smontoval. Jedině se mu nelíbilo uchycení krytu baterií, které je drženo čtyřmi šrouby. Co se týče mojí zkušenosti, vyřešili to super. Jsem s ní moc spokojenej. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
![]() |
Koupání nemůžu rodiče odnaučit
Asi jsem tu už publikoval svoje video s koupáním. Tehdá mě cachtali v umyvadle v porodnici. Používal jsem všechny svoje zbraně, abych to rodiče odnaučil.
Když si mě rodičové vezli domu, myslel jsem, že mám od toho blbého umyvadla konečně pokoj a můj život bude zase o něco lepší. Vůbec ne! Oni na mě měli doma připravenou cenou vaničku. To si dělají srandu, vyhodit část mého dědictví za takovou pitomost? A jestli si myslí, že jim to odpustím a naletim na ty jejich vysmátý obličeje když mě koupou, tak se už úplně mejlí. Řvu víc jak v porodnici. Za tou přepážkou jsem slyšel sousedy a pokud mají srdce, brzy zavolají sociálku a tomuto vodnímu teroru bude konec!
Musím říct, že jsem se asi trochu spletl. Tomu blbnutí ve vaně jsem nakonec přišel na chuť, je to docela prima. Přestane mě pálit zadek a hlavně je to příjemný. Tak už při koupání neřvu.
Sádrové šílenství pro budoucí generace
Moji rodičové jsou fakt srandovní. Stále o mě něco studují a stále něco vymejšlí. Posledních pár dní mi dokázali rozehnat bolení bříška za což jim patří můj dík. Ale s čím přišli dneska, to bych se picnul. Ale zase jsem našel způsob, jak si dnešní den pořádně užít. No, posuďte sami.
Takto vypadala polední siesta. Taťka neumí přes den spát a díky nočnímu kojení mu v práci už říkaji „zombie“. Mamka taky umí fotit a tak zdokumentovala, jak spí nevyspalej taťka v pravé poledne, když má tři týdny starého syna

Spaní s taťkou
Nejdřív to vypadalo, že to bude neděle jako každá jiná. Spaní, krmení, hraní a znova dokola. Ale ne. Ještě i odpolední procházka s mamkou byla super. Jenže pak jsem viděl taťku jak něco kutí. Říkám si, je velkej, zvládne to sám, vyspim se. Jenže jaké bylo mé zděšení, když mě probudil nějaký divný pocit na noze. Si představte, že mamka s taťkou mě ohýbali do neuvěřitelných úhlů a nohu mi máchali v sádře! No jak jsem to zjistil, začal jsem vyvádět.
Ke svému potěšení jsem pozoroval jak taťkovi mizí úsměv a naše kuchyň se začíná špinit sádrou. Má zajímavý modrý nádech a jak postupně schla na okolních předmětech, bylo vidět co všechno jsem dokázal. Super, tuhle hru miluju! Pro jistotu jsem ten bordel z nohy oklepal co nejvíc a v rámci možností kontroloval, zda opravdu lítá na všechny strany.
Nejhorší den v mém životě, aneb rodiče mě doběhli
Tak se mi stalo něco hrozného. Taťka se dneska hned ráno asi naštval a někam odjel. Jenže za chvíli se vrátil s nějakou tetou a to byla těžká podpásovka. Nutila mě dělat šílený věci. Ale co je nejhorší, uklidnila rodiče a vykecala jim všechny moje tajný triky co na ně mám! Chápete, úplně všechny moje triky zdůvodnila a ještě nějaký další prozradila! Takže už se neděsí každého mého prdnutí. No, super. Člověk na něčem od narození pracuje a pak přijde jedna teta a mám po zábavě. No, tak jsem udělal aspoň svůj klasickej trik, řval jsem až odešla, abych vypadal jako andílek. I to ale komentovala, že prej to je běžné. Pěkně děkuju. V pátek na oplátku jedeme my k ní. Grrrr, jestli nás nechaj osamotě, tak si to s ní vyřídim!
Ještě pro svůj fanklub připojim pár smajlíků co používám na rodiče:
Kontrola v nemocnici a návštěva babči a dědy
Doma mi pořád ještě říkaj Danieli, ale brzy asi začnou prevíte. Včera byl taťkův druhý den, kdy nás měl všechny doma, ale první noc. Jak vypadal včera bylo docela legrační, ale není to nic proti tomu, jak vypadá dneska po dvou nocích se mnou. Občas připomíná náměsíčného. Je to děsná sranda ve čtyři ráno si začít hrát a pokud má někdo něco proti, tak řvát. Dudlík už umim bezpečně kdykoliv dostat z pusy, takže drazí rodičové mají smůlu. Dneska si šel taťka koupit kafe, jsem zvědavej co bude pít za týden a jaké prášky mu předepíšou.
Ráno jsme museli na kontrolu do nemocnice. Mamka odolává mému tempu dobře, ale tátu jsme málem z postele nedostali. Ten koš pod kočárkem je asi na ospalý taťky. Jinak kontrola dopadla výborně, jen žloutenka je zase 17. Ale už to prý povolí samo, musí, protože jinak mi budou říkat číňánku. Musim víc vysávat mamku, určitě má protilátky.
Jinak dneska se u mě zastavili prarodiče. Babča a děda. Ti jsou super! Vůbec mi neříkají abych spal, abych byl z ticha, abych něco nědělal a podobné blbosti. Babča mi dokonce přivezla čaj, takže jsem si rozšířil svůj bar. Pak ještě nějakou mastičku na tělíčko. Od radosti jsem 3x za sebou znečistil plenky, ale krémík mamka používá stále ten samý. Hmm, musím zabojovat.
Jinak bych rád poděkoval všem, kteří mi něco napsali do knihy návštěv. Čtu ji pravidelně. Zuzko, taťku jsem donutil přidat ty datumy, snad ho zase donutim i něco napsat, protože je furt ospalej.







































