Můj první zoubek, vlastně dva
Už hodně dlouho jsem nervózní. Pěkně me furt svědí něco v puse a někdy v noci mě to i trochu bolí. Moc toho pak nenaspim. Něco se tam děje, ale vůbec netušim co. Táta mi furt do pusy kouká, sahá a vždy řekne, že ještě nemám. Nevim co tam čeká, ale mě to pěkně štve a tak si tam taky stále šahám a taky tam nic nenajdu. A v poslední době slintám jak bernardýn. Ale dneska jsem to asi pochopil. Táta celej zářil, když jsem ho rafnul. Prý už je cítí. Říká tomu „zuby“. Málem jsem měl taky radost, ale pak mi řekli, že toho budu mít brzy plnou pusu. Čím ale pak budu jíst?


